Politická bitva o Gymnázium Milady Horákové

Do jednání pražského zastupitelstva 18. září  byl náměstkyní
Kousalíkovou předložen návrh schválený Radou a doplněný o finanční rozvahu.
Protože k projednání tohoto bodu byla přizvána předsedkyně KPV sestra Kavalírová, (
a zástupci Klubu Milady Horákové), která měla odpoledne jednání v Plzni, byl tento bod
na návrh primátora Pavla Béma předsunut jako bod č. 4. Zatímco předchozí body prošly zcela
hladce, na tomto místě se projednávání zadrhlo

Ale vraťme se k tomu, jak se záležitost vyvíjela: Klub dr. Milady Horákové hledal
nové místnosti pro svoji činnost a (dnes již bohužel zemřelý) člen výboru Klubu prof. Pavel
Knotek navrhnul možnost přestěhování a úzké spolupráce se Základní školou
Na Planině, kterou vedou lidé stejného myšlenkového zaměření — ředitel Mgr. Filip
Novák a jeho zástupce PhDr. Malotínský. Už při prvním setkání bylo
jasné, že se potkaly „stejné krevní skupiny“ a prakticky ihned vznikla myšlenka
na vytvoření vzdělávací instituce, která by byla zaměřena na novodobé dějiny
a na zločiny, jichž se komunistický režim na občanech svého národa dlouhodobě dopouštěl.
Především proto, že snaha, aby Ministerstvo školství zajistilo alespoň částečné zaplnění
mezery ve výuce dějin a odstranění totální neznalosti mladé generace o tomto
strašlivém období, zcela selhala.

Trnitá cesta

Konfederace politických vězňů ČR tuto myšlenku od počátku podporovala a po vzniku koncepce, kterou
zpracovalo  vedení Základní školy, došlo k několika jednáním na Magistrátu hl.
m. Prahy. Od začátku prosazoval tuto myšlenku za KPV místopředseda ing. Mirko Šťastný,
předsedkyně KPV MUDr. Naděžda Kavalírová a předseda Klubu Milady Horákové
a místopředseda KPV ČR ing. František Šedivý. V té době byl na Magistrátu
náměstkem primátora pro školství radní Štrof (ČSSD), který naši myšlenku odmítal
a zpochybňoval, takže se projednávání protahovalo a odsouvalo. Po výměně
politické garnitury se stala náměstkyní primátora pro školství paní Hana Žižková
(ODS), kterou koncepce školy a její zaměření zaujala a začala připravovat její realizaci. Bohužel
— vážně onemocněla a zemřela. Její nástupkyní se stala Ing. Marie
Kousalíková (ODS), která —  po seznámení se všemi okolnostmi a možnostmi
realizace (ve hře byly i snahy o „přidělení“ jména Milady Horákové jinému
gymnáziu, které by se začalo hlouběji zabývat programem navrženým pro ZŠ na Planině),
a po projednání pronájmu části ZŠ pro účely gymnázia od radnice Prahy
4 na dvacet let zdarma — vzala myšlenku za svou a vypracovala do Rady návrh.

Schválení v plénu

Záměr  schválený Radou hlavního města  předpokládá zřízení
čtyřletého gymnázia s čestným názvem Gymnázium Milady
Horákové.

Součástí tohoto ústavu bude i zřízení Metodického a informačního
centra Milady Horákové
jehož činnost bude zaměřena na vzdělávací oblasti:

  • organizace přednášek, besed s přímými účastníky 2. a 3. odboje,
    audiovizuálních pásem
  • semináře pro učitele pražských škol i pro veřejnost, věnované moderním
    dějinám
  • exkurze pro učitele i pro zájemce z řad občanů po památných místech
    2. a  3. Odboje
  • knihovna a dokumentační středisko zahrnující literaturu a dobové dokumenty
    vztahující se k moderním českým dějinám se zřetelem na vliv totalitních
    režimů na českou společnost; knihovna bude přístupná i veřejnosti.

Vystoupení předsedkyně KPV- sestry Kavalírové, která přečetla dopis, který poslal
z lázní Ing František Šedivý, bylo přijato s velikou pozorností:


A potom
to začalo:

Do diskuse se přihlásilo 13 zastupitelů a bylo zcela zřejmé, že nejde
o gymnázium jako takové, ale o jeho jasně definované zaměření
.

Komunisté se vyjadřovali zcela nepokrytě proti a jejich zastupitelka Marta Semelová
 m
imochodem také kantorka — a ctitelka Klementa Gottwalda) dokonce prohlásila, že by ji
zajímalo, zda stejnou vstřícnost projeví vedení města k případnému návrhu
na zřízení gymnázia pro Klub českého pohraničí, či Společnosti Julia Fučíka.

Zastupitelé za ČSSD (zastupitel Hulínský) zastávali názor, že Milada
Horáková si sice zaslouží uznání a úctu, ale….

Jejich zastupitel Slezák (je to jistě jen shoda jména se členem pohotovostního pluku SNB z roku
1989) — prohlásil: „Nejsou věcné důvody pro zřízení této školy. Nejlepší by bylo
některou ze škol jednoduše přejmenovat“.

Tak to je právě to, o co jim šlo; pojmenovat jménem Milady Horákové nějakou školu —
a aby to tím skončilo. Ale vedení Magistrátu, KPV a KMH jde o to důležitější:
o to, aby se konečně naše mládež začala dozvídat pravdu o komunistických zvěrstvech, II.
a III. odboji, obětech a hrdinech.

Náměstkyně primátora (přes zdravotní potíže — přišla na zasedání
o berlích) trpělivě vysvětlovala a obhajovala návrh schválený Radou a zdůraznila,
že myšlenku na zřízení školy, která by se ve větším rozsahu zabývala
novodobými dějinami, událostmi, jejichž odkaz je stále živý, považuje za velmi přínosnou.
A také zločiny totalitního režimu nejsou dostatečně probírány.

Výborné bylo vystoupení primátora MUDr. Pavla Béma, který v emotivním projevu
vysvětlil především etické a morální důvody zřízení tohoto ústavu.

Projednávání tohoto bodu se protáhlo na více než hodinu.

Hlasování a závěr

S napětím očekávaný výsledek hlasování zastupitelstva byl pro naši věc
vítězstvím:

41 zastupitelů hlasovalo pro návrh, 14 proti a 6 se zdrželo.

Po skončení hlasování když odcházela z pódia sestra Kavalírová
celý sál na znamení úcty povstal a setrval tak po celou dobu
její cesty za sálu.

Zdroj: Zpravodaj, Milan Nevole — září 2008

(ZdK)