Klaus nedá Brožové-Polednové milost

Proces s Miladou Horákovou

Právnička a demokratická politička Horáková byla v roce 1949 zatčena a v červnu
1950 odsouzena k trestu smrti. Podle tehdejší obžaloby připravovala jako hlava spikleneckého centra
návrat ke kapitalismu, spolupracovala s dalšími „zrádci režimu“ a nepřátelským
agentům předávala důležité informace. Spolu s Horákovou bylo v procesu odsouzeno dalších
12 lidí, tři z nich k trestu smrti.

Ludmila Brožová-Polednová byla začátkem padesátých let minulého století
prokurátorkou a účastnila se i procesu s Horákovou.

Vesecká požádala
prezidenta
, aby vzhledem k věku odsouzené upustil od trestu.

„Nechci, aby se současná justice chovala podobně jako ta v padesátých letech a posílala takto
staré lidi do vězení,“ řekla z žádosti Právu nejvyšší státní
zástupkyně.

„I já cítím, že je trest několikaletého vězení pro člověka, který dosáhl
téměř osmdesáti sedmi let svého věku, velmi sporný. Nemyslím si však, že je v tomto
případě institut prezidentské milosti tím správným instrumentem, který by měl rozřešit
rozpor mezi vinou na straně jedné a účelností a účinností trestu pro člověka tohoto věku a s takovým časovým odstupem na straně druhé,“ odůvodnil Klaus své rozhodnutí.

Sama Brožová-Polednová po
vynesení rozsudku na dotaz Práva, zda je ochotná nastoupit trest, odpověděla: „Proč ne?“

Při odchodu z jednací síně zvolala: „Tak mě odsoudili, buďte šťastni. To bude mít pan
Mejstřík radost. Alespoň se o mě rodinná pečovatelská služba nebude muset starat“.

Celý text prezidentova rozhodutí

Prezident republiky žádosti Renáty Vesecké o udělení milosti pro paní
Brožovou-Polednovou nevyhoví

Vidím — podobně jako nejvyšší státní zástupkyně — problematičnost trestu pro
paní Ludmilu Brožovou-Polednovou. I já cítím, že je trest několikaletého vězení pro
člověka, který dosáhl téměř osmdesáti sedmi let svého věku, velmi sporný. Nemyslím si
však, že je v tomto případě institut prezidentské milosti tím správným instrumentem,
který by měl rozřešit rozpor mezi vinou na straně jedné a účelností a účinností trestu pro
člověka tohoto věku a s takovým časovým odstupem na straně druhé.

Náš nezávislý soud rozhodl a udělení milosti by tento závažný krok naší justice ve  vztahu k naší tragické minulosti negovalo. Nesouhlasím s tím, že lidský rozměr může
spravedlnosti dodávat jen prezident republiky svými milostmi. Soud má poměřovat všechny okolnosti.
Předpokládám, že tak učinil. Pokud byly důvody — i humanitní — pro jiné posouzení
případu, měl tak učinit právě soud.

Z těchto důvodů jsem se rozhodl žádosti nejvyšší státní zástupkyně nevyhovět.
Cítím však i velikou problematičnost celé této kauzy. Nesmí dojít k tomu, aby se  celé generace naší země tímto příliš jednoduchým způsobem — odsouzením jedné
staré ženy — zbavily spoluodpovědnosti za to, co se u nás v padesátých letech dělo.

Václav Klaus

Zdroj: www.hrad.cz

Zdroj — Novinky — Zd. K. září 2008